Musicologica Olomucensia vol. 23, (2016):53-80 | DOI: 10.5507/mo.2016.003
Určující momenty Ducha a Duše v hudbě
- Palacký University Olomouc, Department of Musicology, Univerzitní 3, 771 80 Olomouc, Czech Republic
Studie se pokouší ukázat využití sekvence tří akordů, respektive harmonických funkcí (konkrétně spodní medianty, za níž následuje dominanta a tónika) u skladatelů v období od roku 1610 (Monteverdi) do roku 1948 (Richard Strauss). V průběhu tohoto období byl zmíněný harmonický postup používán pouze zřídka (pouze u devíti skladatelů), objevuje se ale ve dvou nejznámějších a nejoblíbenějších orchestrálních skladbách. Autor si klade následující otázky: proč je využívání dané sekvence tak ojedinělé? Jaký je kontextuální význam sekvence v dílech jednotlivých skladatelů? Existuje zde společný významový jmenovatel? Je překvapivé, že se uvedená sekvence tří akordů od Monteverdiho po Beethovena téměř nevyskytuje. Na základě výzkumu autor ukazuje, že obrácený sled harmonických funkcí či akordů dané sekvence (tedy tónika, dominanta, spodní medianta), je v hudbě od baroka až po současnost naopak velmi frekventovaný, často jako ostinátní harmonický základ skladby. Příkladem může být Pachelbelův Kánon v D-dur, stejně tak skladby the Beatles, Boba Marleyho a mnoha dalších slavných současných skladatelů a písničkářů. Autor ukazuje, že pojednávaný harmonický sled může fungovat jako kadence či jako úvodní fráze; může být rovněž využitý jako prostředek k modulaci z mollové do durové tóniny. U Monteverdiho a dalších pojednávaných skladatelů má sekvence, jež je v některých případech doprovázena literárním textem, nábožensko-filozofický význam a funkci. Většina skladatelů ji doprovází křesťanskými texty (Magnificat, Velikonoční hymny, Vzkříšení), někteří využívají lidové texty či oslavnou poezii s cílem filozoficky vyjádřit putování duše od zrození k smrti a po ní.
Keywords: Akordická sekvence tří harmonických funkcí, funkce a význam sekvence, nábožensko-filozofický význam vyjádřený prostřednictvím hudby, lidský duch a duše v hudbě
Defining Moments of the Spirit and Soul in Music
This article represents an attempt to describe the use of a sequence of three-chord, comprising the sub-mediant, followed by the dominant and thirdly, the tonic by composers from 1610 (Monteverdi) to 1948 (Richard Strauss). During that time, this three-chord sequence has been used sparingly - by just nine composers - but is used in two of the most well-known and loved orchestral works. The author poses the questions: why has it been used so infrequently? What is the contextual meaning of this chord sequence by each composer? Is there anything significantly similar between the meaning of the chord sequence across all the works of these nine composers? Surprisingly, there was no use of this chord sequence between Monteverdi and Beethoven. After investigation, the author shows that the reverse of the sequence, tonic, dominant, sub-mediant chords, was a standard sequence in works from the Baroque through to the present day, often as an ostinato pattern. From Pachelbel's Canon in D to songs by the Beatles, Bob Marley, and many other famous, contemporary singer-song writers. On the other hand, the author shows that the use of the three-chords, is either as cadence or at the beginning of a phrase; it can also be used as a means of modulating, from a minor to a Major key. From Monteverdi on through the list, the contextual meaning of the sequence, sometimes with a text, and sometimes without, has a religio-philosophical spiritual meaning and use. Most of the composers set the sequence to a Christian text (Magnificat, Easter hymns, Resurrection) while others use folk texts or celebrated poetry, to describe philosophically the journey of the soul from birth to death and beyond.
Keywords: Three-chord sequence, use and meaning of the sequence, religio-philosophical meaning defined in music, the human spirit and soul in music
Published: June 11, 2016 Show citation
Selected references
- Greg Hurworth, 'Bernstein on Mahler: The Little Drummer Boy (1985),' in After Mahler's Death, eds. G. Gruber, M. Solvik, and J. Vičar (Olomouc: Palacký University, 2013).
This is an open access article distributed under the terms of the Creative Commons Attribution-ShareAlike 4.0 International License (CC BY-SA 4.0), which permits use, distribution, and reproduction in any medium, provided the original publication is properly cited. No use, distribution or reproduction is permitted which does not comply with these terms.