Musicologica Olomucensia vol. 25, (2017):51-77 | DOI: 10.5507/mo.2017.004

Nedokončený "Kontrapunkt" Karla Janečka

Miloš Hons
Hudební a taneční fakulta AMU, Malostranské nám. 13, 118 01, Praha 1, Česká republika

Janečkův nedokončený spis o kontrapunktu, který vznikal v letech 1945 až 1948, obsahuje 150 strojopisných stran. Látka je rozvržena do 68 kapitol a Janeček dokončil první dva díly - Obecnou nauku o kontrapunktu a Vokální kontrapunkt. Z třetího dílu pojednávajícího o instrumentálním kontrapunktu dokončil šest úvodních kapitol. Podle Janečka je přiměřená znalost techniky vokální polyfonie nezbytnou součástí uceleného hudebně teoretického vzdělání. Studiu kontrapunktu by mělo předcházet pochopení základů klasické harmonie. Dle Janečka musí být v kontrapunktu splněny dva základní požadavky - melodická samostatnost hlasů a harmonická ucelenost výsledného vícehlasu. Za hlavní vlastnost "palestrinovské" melodiky Janeček označil: absenci harmonického obsahu, neperiodičnost a vyloučení sekvencovitého opakování. Z vývojového pohledu Janeček rozeznával slohy osobnostní a historické (reprezentativní). Smyslem nauky o kontrapunktu bylo podle něj seznámení se čtyřmi historicky navazujícími reprezentativními slohy: (1) slohem a capella s vrcholem v Palestrinovi, (2) slohem vyspělého baroka s vrcholem v Bachovi, (3) slohem klasickým a romantickým a (4) slohem moderním.

Keywords: Kontrapunktické techniky, vokální polyfonie, instrumentální polyfonie

Unfinished "Counterpoint" by Karel Janeček

Janeček's unfinished textbook of counterpoint was created from 1945 to 1948. The writings are 150 pages and consist of two parts: Common theory of Counterpoint and Vocal Counterpoint. For the third piece on instrumental counterpoint, he completed six introductory chapters. According to Janeček, adequate knowledge of vocal polyphony technique is an indispensable part of a comprehensive musical-theoretical education. The study of counterpoint should be preceded by an understanding of the basics of classical harmony. Counterpoint must meet two basic requirements: melodic autonomy of voices and harmonic integrity of polyphony. The main characteristic of vocal polyphony is the absence of harmonic content, non-periodicity, and the exclusion of sequential repetition. Drawn from historical development Janeček recognized the personal and representative styles. The aim of counterpoint learning was a knowledge of four historical follow-up representative styles: (1) a capella, with a peak in Palestrina, (2) a sophisticated baroque style with a peak in Bach, (3) a classical and romantic style and (4) modern style of 20th century.

Keywords: Contrapuntal techniques, vocal polyphony, instrumental polyphony

Published: June 11, 2017  Show citation

ACS AIP APA ASA Harvard Chicago Chicago Notes IEEE ISO690 MLA NLM Turabian Vancouver
Hons, M. (2017). Nedokončený "Kontrapunkt" Karla Janečka. Musicologica Olomucensia, 25, Article 51-77. https://doi.org/10.5507/mo.2017.004
Share...
Download citation
  • BibTeX (.bib)
  • Bookends (.ris)
  • EasyBib (.ris)
  • EndNote (.enw)
  • EndNote 8 (.xml)
  • ISI WoS (.isi)
  • Medlars (.medlars)
  • Mendeley (.ris)
  • MODS (.xml)
  • Papers (.ris)
  • RefWorks (.txt)
  • RefManager (.ris)
  • RIS (.ris)
  • MS Word (.xml)
  • Zotero (.ris)
    • Open full article

    Selected references

    1. Otakar Šín, Nauka o kontrapunktu, imitaci a fuze (Praha: Z. A. Urbánek a synové, 1936).
    2. František Zdeněk Skuherský, Nauka o hudební kompozici, II. díl O jednoduchém a dvojitém kontrapunktu (Praha: F. A. Urbánek, 1880).
    3. František Zdeněk Skuherský, Nauka o hudební kompozici, III. díl O imitaci - o kanonu - o fuze (I) (Urbánek, 1883).
    4. František Zdeněk Skuherský, Nauka o hudební kompozici, IV. díl O fuze (II), (Urbánek, 1884).
    5. Arnošt Kraus, Vojtěch Říhovský, Nauka o jednoduchém a dvojitém kontrapunktu (Praha: M. Urbánek, 1921).
    6. Vladimír Knittl, Stručná nauka o kontrapunktu (Praha: F. A. Urbánek, 1930).
    7. Bohumil Dušek, "Postavení Šínovy Nauky o kontrapunktu v naší i světové odborné literatuře," in Sborník referátů z hudebně teoretického semináře Teoretický odkaz Otakara Šína, k 100. výročí narození (Praha: Svaz českých skladatelů a koncertních umělců, 1981), 46-63.
    8. Karel Janeček, Základy moderní harmonie [1942-1949] (Praha: Československá akademie věd, 1965).
    9. Bohumil Dušek, "Dvě neznámé české nauky o kontrapunktu z poslední doby," Hudební věda 2, č. 4 (1965): 622-632.
    10. Bohumil Dušek, "Počátky české literatury o kontrapunktu," Hudební věda 2, č. 1 (1965): 23-30.
    11. Hugo Riemann, Lehrbuch des einfachen, doppelen und imitierenden Kontrapunkts (Lipsko, 1888, 3. vydání 1914).
    12. Miloš Hons, "Karel Janeček - zrání teoretika (1920-1940)," Opus musicum 49, č. 5 (2017): 16-34.
    13. H. E. Wooldridge, Oxford History of Music, 2. vyd., (Londýn: Oxford University Press, 1932).
    14. Johannes Wolf, Geschichte der Musik (Lipsko, 1930).
    15. Arnold Schering, Geschichte der Musik in Beispielen (Lipsko: Breitkopf & Härtel, 1931).
    16. Peter Wagner, Geschichte der Messe, (I. díl do roku 1600), (Lipsko: Breitkopf & Härtel, 1913).
    17. Quido Adler, Handbuch der Musikgeschichte, I. díl (Berlín: Heinrich Keller, 1930).
    18. Andrea Della Corte, Scelta di Musiche per lo Studio della Storia (Řím: G. Ricordi, 1928).
    19. Luigi Cherubini, Corso di contrappuncto e fuga. překl. L. F. Rossi (Řím: G. Ricordi,1932).
    20. Zuzana Martináková, Modalita vo vzťahu k hudbe 20. storočí (Bratislava: VŠMU, 2000).
    21. Zdeněk Hůla, I. Vokální polyfonie (Praha: SNKLHU, 1958), II. Instrumentální polyfonie (Praha: SHV, 1965).
    22. Karel Janeček, Skladatelská práce v oblasti klasické harmonie (Praha: Academia, 1973).
    23. Karel Risinger, Nauka o kontrapunktu 20. století (Praha: Panton 1984).
    24. Kent Kennant, Counterpoint: Based on the Eighteenth Century Practise (London: Prentice Hall, 1999).
    25. Harold Owen, Modal and Tonal Counterpoint. (From Josquin to Stravinsky) (New York: Schirmer, 1992).
    26. Markand Thakar, Kontrapunkt. Základy hudební interpretace, překl. Iva Oplištilová (Praha: Akademie múzických umění, 2012).

    This is an open access article distributed under the terms of the Creative Commons Attribution-ShareAlike 4.0 International License (CC BY-SA 4.0), which permits use, distribution, and reproduction in any medium, provided the original publication is properly cited. No use, distribution or reproduction is permitted which does not comply with these terms.


    Return to the content