Musicologica Olomucensia vol. 12, (2010):281-286 | DOI: 10.5507/mo.2010.032
Fibichův žák Otakar Ostrčil a jeho Suita c moll
- Tečovice 116, 763 02 Zlín, Czech Republic
Otakar Ostrčil (1879-1935) byl jedním z posledních žáků a skladatelských pokračovatelů Zdeňka Fibicha. Nejprve komponoval v mistrově stylu, ale postupně začal uzrávat jeho osobitý skladatelský rukopis. Do širšího pražského kulturního povědomí se jako skladatel zapsal už operou Vlasty skon (1903), ale modernější vyjadřovací jazyk ve zralé formě najdeme v jeho Suitě c moll (1912). Tato skladba vznikla v době velkého kultu Gustava Mahlera v Praze, který trval v letech 1898-1918. Ostrčil Mahlerovu hudbu miloval a stal se jedním z hlavních aktivních propagátorů Mahlerova kultu v roli klavírního hráče a dirigenta. Ve Suitě c moll Otakara Ostrčila lze především nalézt hudební materiál romantismu, stopy Mahlerových prvků, dále i prvky expresionismu a přiblížení se neoklasicistnímu stylu. Vše ale zkomponoval v originálním stylu, proto je ve skladbě nutno konstatovat především vlastní Ostrčilovu hudební řeč jako převažující činitel.
Keywords: Otakar Ostrčil, Suite c minor (1912), Mahler's Reception in the Czech lands
Fibich's Disciple Otakar Ostrčil and His Suite in C Minor
Otakar Ostrčil (1879-1935), einer der letzten Schüler von Zdeněk Fibich und als Komponist sein Nachfolger, komponierte zuerst im Stil seines Lehrers und ist erst allmählich zu seiner eigenen kompositorischen Handschrift gekommen. Im Prager Musikleben war er bereits mit seiner Oper Vlasty skon (Vlastas Tod, 1903) bekannt geworden, doch eine modernere, originale Musiksprache kann erst in seiner Suite c-Moll (1912) gefunden werden. Das Werk wurde in jenen Jahren komponiert, in denen in Prag ein Gustav Mahler-Kult (1898-1918) herrschte. Ostrčil hat Mahlers Musik geliebt und war als Pianist und Dirigent einer ihrer aktivsten Propagatoren. In der Suite c-Moll von Otakar Ostrčil findet man also romantische musikalische Mittel, an Mahler erinnernde Elemente, aber auch die des Expressionismus sowie Anzeichen der Neoklassik. Die Originalität des Werkes bleibt jedoch unbestritten; es spricht mit Ostrčils eigener Musiksprache.
Published: December 11, 2010 Show citation
Selected references
- Jaroslav Vanický, "Ostrčil a Fibich", in: Josef Plavec (ed.), Sborník pedagogické fakulty University Karlovy (Prague, 1966), p. 169-179.
- Zdeněk Nejedlý, Otakar Ostrčil. Vzrůst a uzrání (Prague, 1935).
- Vladimír Lébl, "Pražské mahlerovství let 1898-1918", Hudební věda, 12 (1975), p. 99-135.
- Stanislava Zachařová (ed.): Zdeněk Nejedlý - Otakar Ostrčil. Korespondence (Prague, 1982).
- Filip Válek, Otakar Ostrčil: Suita c moll pro velký orchestr, Op. 14, Bachelor thesis in Musicology, Palacký University, Olomouc, 2009.
- Zdeněk Nejedlý, "Moderní symfonie", Osvěta, 36 (1906).
- Dějiny české hudební kultury. Díl I. 1890-1918, (Prague, 1972).
- Jaroslav Jiránek, "Ostrčilův stylový přínos a jeho vnitřní polarita", Hudební věda, 5 (1968), p. 549-553.
- Mirko Očadlík, Svět orchestru. České orchestrální skladby. 2. díl (Prague, 1946).
- Vladimír Helfert, Česká moderní hudba (Olomouc, 1936).
This is an open access article distributed under the terms of the Creative Commons Attribution-ShareAlike 4.0 International License (CC BY-SA 4.0), which permits use, distribution, and reproduction in any medium, provided the original publication is properly cited. No use, distribution or reproduction is permitted which does not comply with these terms.