Musicologica Olomucensia vol. 12, (2010):217-227 | DOI: 10.5507/mo.2010.026
Použití melodramu v operách J. Masseneta po Manon: zdroje a dramaturgické funkce
- Lyon University, Saint-Etienne, Cierec EA 3068, 35 rue du 11 novembre, 42023 Saint Etienne cedex 2, France
Massenet byl neustále fascinován dramatickou silou mluveného slova, jež se pojí s předváděním na scéně i mimo ni. V rámci jeho oper jsou zdroje melodramatického ztvárnění kladeny do souvislosti s povahou námětu, jenž je buď fantastický, antický či blízký tradicím opery comique. Mimoto dramatický talent zpěvačky Lucy Arbell představuje určující faktor častého užívání melodramu, jehož rukopis se projevuje v nejrůznějších formách: od jednoduché mluvené odpovědi přes větší rozpracování až po absenci zpěvu v celém jednání; deklamace - rytmická či volná - je podepřena více či méně významotvorným doprovodem (technika recitativu nebo reminiscenčních motivů). Bez ohledu na to se deklamace často objevuje na začátku nebo na konci jednání a podtrhuje obzvláště intenzivní dramatické momenty. Tak zůstává melodram významným výrazovým prostředkem skladatele, obdařeného smyslem pro divadlo, a vhodným žánrem ke hledání nových vztahů mezi slovem a hudbou, na které brali zřetel především G. Puccini, G. Charpentier či A. Berg.
Keywords: Jules Massenet, melodrama in opera, 19th century opera
Uses of Melodrama in Massenet's Operas after Manon: Sources and Dramatic Functions
Massenet war stets von der dramatischen Kraft des gesprochenen Wortes auf der Bühne, und auch außerhalb des Theaters, fasziniert. In seinen Opern wird die melodramatische Form im Zusammenhang mit dem Charakter eines phantastischen oder antiken oder an die opéra comique erinnernden Sujets verwendet. Einer der bestimmenden Faktoren für die ziemlich häufige Integrierung des Melodramas in die Oper war für Massenet auch das schauspielerische Talent der Sängerin Lucy Arbell. Er verwendete diese Form auf verschiedene Weise, von einer einfachen, gesprochenen Replik bis zu ihrer Verallgemeinerung unter Verzicht auf den Gesang in einer ganzen Szene; die entweder rhythmisierte oder freie Deklamation wird durch eine mehr oder weniger inhalttragende Musik begleitet (entweder als gesprochenes Rezitativ oder mit Hilfe von Erinnerungsmotiven). Die Deklamation erscheint oft auch zu Beginn oder zum Schluss einer Szene, um die besonders intensiven dramatischen Momente zu unterstützen. Das Melodram stellt also für den dramatischen Komponisten ein wichtiges Ausdrucksmittel und ein Genre dar, das ein neues Wort-Ton-Verhältnis ermöglicht, wie es auch z.B. bei Puccini, Charpentier oder Alban Berg der Fall war.
Übersetzt von Vlasta Reittererová
Published: December 11, 2010 Show citation
Selected references
- Jacqueline Waeber, En musique dans le texte. Le mélodrame de Rousseau à Schoenberg (Paris, 2005).
- Jacqueline Waeber, En musique dans le texte, passim, as well as Elinor Nichols Olin, Le ton et la parole: Melodrama in France, 1871-1913, Ph.D. Diss., Northwestern University, 1991.
- Jean-Christophe Branger, Manon de Jules Massenet (Metz, 1999).
- Hector Berlioz, À travers chants, Léon Guichard (ed.) (Paris, 1971).
- Jean-Christophe Branger et Vincent Giroud (eds.), Figures de l'Antiquité dans l'opéra français : des Troyens de Berlioz à OEdipe d'Enesco (Saint-Étienne 2008).
- Claude Digeon, La Crise allemande de la pensée française (1870-1914) (2/Paris, 1992).
- Alban Berg, Lulu (Vienna, 1964).
This is an open access article distributed under the terms of the Creative Commons Attribution-ShareAlike 4.0 International License (CC BY-SA 4.0), which permits use, distribution, and reproduction in any medium, provided the original publication is properly cited. No use, distribution or reproduction is permitted which does not comply with these terms.