Musicologica Olomucensia vol. 12, (2010):101-110 | DOI: 10.5507/mo.2010.014
"I Fear not Wave nor Wind": charakter Fibichovy cesty k moderní hudbě
- 110 D Street SE # 416, Washington, DC 20003, USA
Fibichova hudba odhaluje celoživotní hledání krásy, dramatického zobrazení a klasické vyváženosti tak, jak byly tyto kvality chápány v jeho době. Zatímco rozvíjel tyto principy, aby zformoval kompoziční styl svých dramatických děl, stanul na prahu moderny. Mezi Fibichovy inovace patří: formování rozsáhlých ploch založených na dramatickém proudu, ve kterém se volně rozvíjejí harmonie, melodie a tematické vazby; široce založené dramatické monology modelované podle vzoru vícetempových árií; struktury, jejichž soudržnost se opírá o vzájemnou propojenost hudebních událostí, vybraných pouze pro divadelní účinek; důvtipné použití malých forem v rámci velkých, příznačné motivy a figurace, reagující na změny děje; programní popisy, chromatické zahušťování a recitativy, blížící se atonalitě. V poslední opeře Dargun Fibich dospěl až k dodekafonicky pojaté atonalitě.
Keywords: Salomon Jadassohn, Jaroslav Vrchlický, Zdeněk Fibich, modernism
"I Fear not Wave nor Wind": Aspects of Fibich's Journey toward Modern Music
Die Musik Fibichs spiegelt sein lebenslanges Suchen nach Schönheit, dramatischer Darstellung und jener klassischen Proportionalität wider, wie sie zu seiner Zeit verstanden wurde. Indem er diese Prinzipien weiterentwickelte, um seinen Stil in den dramatischen Werken zu gestalten, ist er bis an die Schwelle der Moderne gelangt. Zu den Innovationen Fibichs gehören: der Ausbau von breiten, auf dem dramatischen Verlauf beruhenden Formen, innerhalb derer sich die Harmonik, Melodik und thematischen Strukturen frei entfalten können; ausgedehnte, nach dem Vorbild von Arien mit verschiedenem Tempowechsel beruhende dramatische Monologe; Strukturen, deren Zusammenhalt von der wechselseitigen Verflechtung der musikalischen, nur auf ihre theatralische Wirkung hin berechneten Vorgänge abhängt; geschickte Verwendung der Kleinformen im Rahmen der großen Formen, charakteristische Motive und Figurationen, die auf den Verlauf der Handlung reagieren; ebenso programmatische Illustrationen, chromatische Verdichtungen und sich der Atonalität annähernde Rezitative. In seiner letzten Oper Dargun ist Fibich bis zu dodekaphonischen Atonalität selbst gelangt.
Übersetzt von Vlasta Reittererová
Published: December 11, 2010 Show citation
Selected references
- Josef Foerster, Co život dal (Prague, 1942).
- Vladimír Hudec, Zdeněk Fibich: tematický katalog (Prague, 2001).
- Paul Henry Lang, Music in Western Civilization (New York, 1941).
- Jiří Kopecký, Opery Zdeňka Fibicha z devadesátých let 19. století (Olomouc, 2008).
- Oliver Strunk, Source Readings in Music History from Classicial Antiquity through the Romantic Era (New York, London, 1950).
- Peter le Huray and James Day (eds.), Music and Aesthetics in the Eighteenth and Early-Ninettenth Centuries (Cambridge, 1981).
- Salomon Jadassohn, Die Formen in den Werken der Tonkunst (Leipzig, 1901).
- Salomon Jadassohn, Das Wesen der Melodie in der Tonkunst (Leipzig, 1899).
- Zdeněk Nejedlý, Zdenko Fibich: zakladatel scénického melodramatu (Prague, 1901).
- Marta Ottlová, "Jiný svět hudby přelomu století", Hudební věda, 37 (2000), p. 80.
- Felix Vodička (ed.), F. X. Šalda, Kritické projevy 2. 1894 (Soubor díla F. X. Šaldy), Vol. 11 (Prague, n.d.).
- Rudolf Havel and Karel Jiše (eds.), F. X. Šalda, Kritické projevy 4. 1898-1900 (Soubor díla F. X Šaldy), Vol. 13 (Prague, n.d.).
- Alena Martínková (ed.), Muzikologické rozpravy (Prague, 1986).
This is an open access article distributed under the terms of the Creative Commons Attribution-ShareAlike 4.0 International License (CC BY-SA 4.0), which permits use, distribution, and reproduction in any medium, provided the original publication is properly cited. No use, distribution or reproduction is permitted which does not comply with these terms.