Musicologica Olomucensia vol. 11, (2010):95-102 | DOI: 10.5507/mo.2010.008
Paradox vrcholného období tvorby Pavla Křížkovského
- Katedra muzikologie, Univerzita Palackého v Olomouci, Univerzitní 3, 771 80 Olomouc, Czech Republic
V roce 2010 si připomínáme 190 let od narození Pavla Křížkovského, českého skladatele, sbormistra, regenschoriho a hudebního organizátora. Páter Křížkovský bývá domácí hudební historiografií tradičně považován za nejvýznamnějšího představitele české sborové tvorby předsmetanovské. Vyzdvihována je i jeho zanícená angažovanost v prosazování ideálů ceciliánského reformního hnutí na Moravě a v neposlední řadě jsou často připomínány vztahy s jeho žákem, Leošem Janáčkem.
Bohatá umělecká činnost Pavla Křížkovského se v literatuře dočkala dostatečného zhodnocení. Tento příspěvek se zabývá rozporem mezi progresivitou Křížkovského hudebního jazyka uplatňovaného ve světské sborové tvorbě padesátých a šedesátých let 19. století a regresí jeho kompoziční řeči po příklonu k cyrilské reformě v letech sedmdesátých. Klade otázku, jestli skladatel byl o své církevní hudební tvorbě vnitřně přesvědčen a zda krotil svůj předchozí kompoziční jazyk bez rozpaků.
Po prozkoumání mnoha zmínek a odkazů v literatuře, ve vzpomínkách vrstevníků i ve skladatelově korespondenci dospívá autorka k závěru, že knězi Pavlu Křížkovskému více záleželo na jeho světské tvorbě a profánní činnosti. Zatímco hudbu pro chrám psal z povinnosti a praktické potřeby, nositeli jeho tvůrčí ambice byly světské sbory zkomponované na lidové motivy. Posluchačská recepce tuto dichotomii jednoznačně potvrzuje: Křížkovského církevní skladby vymizely po první světové válce z repertoáru chrámových těles a na svou renesanci možná teprve čekají. Naopak sbory jako Utonulá, Odvedeného prosba či Dar za lásku jsou dodnes součástí repertoáru mnoha českých sborových těles.
Keywords: Pavel Křížkovský (1820-1885), 19th century music, choir music, Olomouc, St. Wenceslas cathedral, Cecilianism, Cyrillism
The Paradox of the Culminating Period of Pavel Křížkovský Work
Im Jahre 2010 erinnern wir uns des tschechischen Komponisten Pavel Křížkovský, des Chormeisters, Regenschoris und Musikveranstalters, der vor 190 Jahren geboren wurde. Pater Křížkovský wird in der einheimischen musikalischen Historiografie traditionell als der bedeutendste Repräsentant des tschechischen Chorschaffenswerkes aus der Zeit vor Smetana angesehen. Man bewundert auch sein begeistertes Engagement bei der Durchsetzung der Ideale der Cecil-Reformbewegung in Mähren und nicht zuletzt wird auch die Beziehung zu seinem Schüler Leoš Janáček oft erwähnt.
Die reiche künstlerische Tätigkeit von Pavel Křížkovský erlebte eine ausgiebige Würdigung in der Fachliteratur. Dieser Beitrag beschäftigt sich mit dem Widerspruch zwischen der Progressivität der musikalischen Sprache von Křížkovský, die er in profanen Chorwerken in den fünfziger und sechziger Jahren des 19. Jahrhunderts verwendete, und der Regression seiner Kompositionssprache nach seiner Hinwendung zur Cecil-Reform in den siebziger Jahren. Man stellt sich die Frage, ob der Komponist von seinem kirchlichen musikalischen Schaffen innerlich überzeugt war und ob er seine vorherige Kompositionssprache bedenkenlos in Zaum zu halten pflegte.
Nach der Überprüfung von vielen Erwähnungen und Hinweisen in der Literatur, in den Erinnerungen von Zeitgenossen und auch in der Korrespondenz des Komponisten, kommt die Autorin zu dem Schluss, dass dem Seelsorger Pavel Křížkovský seine profanen Werke und Tätigkeiten mehr bedeuteten. Während er die Musik für die Kirche aus Pflicht und auf Grund von praktischen Bedürfnissen schrieb, sind die profanen Chorwerke als Träger seiner schöpferischen Ambitionen, komponiert auf der Basis von Volksmotiven, zu betrachten. Die Rezeption der Zuhörer bestätigt diese Dichotomie eindeutig: Křížkovskýs kirchliche Kompositionen sind nach dem Ersten Weltkrieg aus dem Repertoire der Kirchen-Ensembles verschwunden und möglicherweise warten sie erst auf ihre Renaissance. Im Gegensatz dazu sind die Chorwerke wie Utonulá [Die Ertrunkene], Odvedeného prosba [Rekruten-Bitte] oder Dar za lásku [Geschenk für die Liebe] bis heute Bestandteil des Repertoires von vielen tschechischen Chorkörpern.
Published: June 11, 2010 Show citation
Selected references
- Jindřich Geisler, Pavel Křížkovský (Praha 1886).
- Karel Eichler, Životopis a skladby P. Křížkovského (Brno 1904).
- Jan Racek, Prameny, literatura a ikonografie (Velehrad: Olomouc 1946).
- Vladimír Helfert, "Pavel Křížkovský a Bedřich Smetana", in: Morava. Měsíčník pro život sociální, vědecký a umělecký (Brno 1926), p. 161-174.
- Ferdinand Tomek, "Vztahy P. Pavla Křížkovského k olomouckému Žerotínu", in: Věstník pěvecký a hudební 39, 6 (1935).
- Slezsko, český stát a kultura (Opava 1946).
- Vladimír Gregor, "Neznámá činnost Pavla Křížkovského v Olomouci", in: Slezský sborník 1950, p. 349-353.
- Jan Racek, Pavel Křížkovský, tvůrce českého sborového slohu (Opava 1955).
- Theodora Straková, Pavel Křížkovský, tvůrce české kultury z ducha lidového. Katalog brněnské výstavy 1955/1956 (Brno 1955/56).
- Jiří Sehnal, "Chrámová hudba na Moravě od cyrilské reformy do současnosti", Opus musicum 4 (2001), p. 4-18.
- Stanislav Pecháček, "Pavel Křížkovský", in: Česká sborová tvorba 1800-1950, p. 159-167.
- Eva Vičarová, "Der Wenzelsdom in Olmütz - erzbischöfliches Gotteshaus und Zentrum der cyrillischen Reform", in: Acta Universitatis Palackianae Olomucensis: Musicologica Olomucensia X (Olomouc 2009), p. 191-218.
This is an open access article distributed under the terms of the Creative Commons Attribution-ShareAlike 4.0 International License (CC BY-SA 4.0), which permits use, distribution, and reproduction in any medium, provided the original publication is properly cited. No use, distribution or reproduction is permitted which does not comply with these terms.