Musicologica Olomucensia vol. 11, (2010):23-42 | DOI: 10.5507/mo.2010.002

Sonáta Jaroslava Ježka v kontextu autorova klavírního díla

Václav Horák
Zikova 16, 779 00 Olomouc, Czech Republic

Obsahem této stati je analýza klavírní Sonáty, vrcholného díla Jaroslava Ježka (1906-1942), vzniklého mezi lety 1939-1941 v době skladatelova amerického exilu. Dosavadní zmínky v literatuře pokládají toto dílo za jedinečné nejen v oblasti skladatelovy dosavadní tvorby, ale i české hudby první poloviny 20. století. Jeho význam spočívá zejména v tom, že autor do čtyřvětého celku integroval kompoziční postupy, pozorované již v jeho předcházejících, zejména klavírních skladbách. Je to např. vytváření kompaktních ploch na bázi "toccatově" stylizovaného proudu figurací, charakteristické racionálně konstrukční vrstvení akordů (např. po terciových intervalech a zároveň na tónech bílých kláves), horizontální i vertikální kombinace souzvuků terciové a kvartové stavby, melodicko rytmicky ostinátní plochy apod. Charakter Sonáty vytvářejí také kantabilní či lyrické plochy, což souvisí mimo jiné s odlišením jednotlivých tematických celků v první větě sonátového cyklu. Ježek nepracoval na bázi tonální harmonie, nepřiklonil se však ani k schönbergovské dodekafonii. Existence tónových center (ve smyslu terminologie Aloise Háby) prozrazuje inklinaci k centrické hierarchii. Tyto postupy souvisí s dobovým úsilím o věcný, nesentimentální hudební projev.

Keywords: Jaroslav Ježek (1906-1942), piano works, piano Sonata, music analysis

Sonata of Jaroslav Ježek in the Context of the Composer's Work for the Piano

Den Inhalt dieses Artikels bildet eine Analyse der Sonate für Klavier, eines Werkes auf dem Höhepunkt des Schaffens von Jaroslav Ježek (1906-1942), die zwischen den Jahren 1939 und 1941 in der Zeit des Exils des Autors in Amerika entstanden ist. In den bisherigen Erwähnungen in der Fachliteratur wird dieses Werk nicht nur im Rahmen des bisherigen Œuvres des Autors, sondern auch in Bezug auf die tschechische Musik der ersten Hälfte des 20. Jahrhunderts als einzigartig bezeichnet. Die Bedeutung der Sonate besteht vor allem darin, dass der Autor die Kompositionsvorgänge in ein viersätziges Ganzes integrierte, wie man es schon aus seinen vorherigen, insbesondere für Klavier komponierten Werken kannte. Es handelt sich zum Beispiel um die Bildung von Kompaktflächen auf der Basis eines in "Toccato" stilisierten Stroms von Figurationen, eine charakteristische rational-konstruktive Schichtung von Akkorden (zum Beispiel nach Tertien-Intervallen und gleichzeitig auf Tönen von weißen Tasten), die Kombination vom Zusammenklang des Tertien- und Quartenaufbaus, melodisch-rhythmische ostinate Flächen usw. Der Charakter der Sonate wird auch von kantablen oder lyrischen Flächen mitgestaltet, was unter anderem auch mit der Unterscheidung einzelner thematischer Ganzen in dem ersten Satz des Sonatenzyklus zusammenhängt. Ježek arbeitete nicht auf der Basis der tonalen Harmonie, er neigte jedoch auch nicht zu Schönbergs Dodekaphonie. Die Existenz von Tonzentren (im Sinne der Terminologie von Alois Hába) lässt die Tendenz zur zentrischen Hierarchie verspüren. Diese Vorgänge hängen mit zeitgenössischen Bemühungen um eine sachliche, nicht sentimentale musikalische Darlegung zusammen.

Published: June 11, 2010  Show citation

ACS AIP APA ASA Harvard Chicago Chicago Notes IEEE ISO690 MLA NLM Turabian Vancouver
Horák, V. (2010). Sonáta Jaroslava Ježka v kontextu autorova klavírního díla. Musicologica Olomucensia11, Article 23-42. https://doi.org/10.5507/mo.2010.002
Download citation

Selected references

  1. Václav Holzknecht, Jaroslav Ježek a Osvobozené divadlo (Prague, 1957; Prague, 2006).
  2. Václav Holzknecht, Jaroslav Ježek (Prague, 1982).
  3. Robert Smetana (ed.), Dějiny české hudební kultury 1890/1945, Part 2 (1918-1945) (Prague, 1981).
  4. Jaroslav Jiránek, Česká klavírní tvorba 1890-1945, Hudební věda, 4 (1967), No. 2.
  5. Marta Ottlová, "Smetana a Dvořák na materiálu prvních vět posledních kvartetů", Hudební věda, 29 (1992), p. 110-117. Go to original source...
  6. Lenka Dohnalová, Konstruktivistická metoda v Ježkově artificiální tvorbě (Prague, Faculty of Philosophy of the Charles University in Prague, Diploma Thesis, 1982).
  7. Jaroslav Jiránek, Hudební sémantika a sémiotika (Olomouc, 1995).
  8. Jaroslav Volek, Struktura a osobnosti hudby (Prague, 1988).
  9. Jitka Ludvová, "Sonátová forma v klavírních koncertech Bohuslava Martinů", Hudební věda, 8 (1971), No. 3, p. 298-317.
  10. Jiří Fukač and Jiří Vysloužil (eds.), Slovník české hudební kultury (Prague, 1997).
  11. Karel Janeček, Základy moderní harmonie (Prague, 1965).
  12. Alois Hába, Nová nauka o harmonii diatonické, chromatické, čtvrttónové, třetinotónové, šestinotónové a dvanáctinotónové soustavy (Jinočany, 2000).
  13. Markéta Kodedová, Atonální klavírní cykly Ervína Schulhoffa (Olomouc, Faculty of Philosophy of the Palacký University in Olomouc, 2002).

This is an open access article distributed under the terms of the Creative Commons Attribution-ShareAlike 4.0 International License (CC BY-SA 4.0), which permits use, distribution, and reproduction in any medium, provided the original publication is properly cited. No use, distribution or reproduction is permitted which does not comply with these terms.