Musicologica Olomucensia vol. 10, (2009):147-164

Muzikolog a estetik v labyrintu politiky a ideologie: Antonín Sychra

Ivan Poledňák

Studie se zabývá osobností Antonína Sychry (1918-1969), který patřil a patří k výrazným a nepominutelným osobnostem české muzikologie a estetiky v polovině 20. století. Byl osobností přímo symptomatickou a symbolickou pro danou dobu a politickou situaci, pro procesy probíhající v českých vědách o společnosti a o umění. Sychra vytvořil poměrně rozsáhlé a v řadě ohledů podnětné vědecké dílo, jež je však v povědomí širší i odborné veřejnosti ve značné míře překryto ideologickými aspekty jeho působení - patřil totiž k osobnostem, jež v československé kultuře a vědě reprezentovaly a prosazovaly v době po komunistickém převratu v roce 1948 režim a jeho ideologii. Sychra studoval muzikologii a estetiku nejdříve na Masarykově univerzitě v Brně a pak na Univerzitě Karlově v Praze, k jeho učitelům patřili přední muzikolog Vladimír Helfert a přední estetik Jan Mukařovský, doktorát získal na základě strukturalisticky orientovaného spisu Hudba a slovo v lidové písni. Po převratu roku 1948 začal vyvíjet horlivou publicistickou činnost, v níž se zrcadlil jeho revoluční zápal a projevovala jeho ambicióznost. Stal se významným funkcionářem Svazu československých skladatelů, publikoval své stati a referáty, v nichž usměrňoval činnost této organizace a směr dění v umění i ve vědách o umění, ve svazovém časopise Hudební rozhledy. Tuto produkci shrnul do publikací Stranická hudební kritika - spolutvůrce nové hudby. Úvod do hudební estetiky socialistického realismu (1951) a O hudbu zítřka (1952). Rychle též postupoval po stupních pedagogicko-vědecké kariéry: profesorem byl jmenován roku 1951 (působil na katedře muzikologie a pak estetiky), jako jeden z prvních získal nově zavedený nejvyšší vědecký titul DrSc. a to rozsáhlým spisem Estetika Dvořákovy symfonické tvorby (1959, vyšel i německy 1972), který znamenal i příklon k vědecké muzikologické a estetické práci. V další etapě činnosti přinesl Sychra, který výsledky své práce předkládal i na mezinárodních vědeckých kongresech, zejména publikace Hudba a slovo z experimentálního hlediska (1962) a Hudba očima vědy (1965). V řadě studií, jež měly vyústit v syntetizující spis Hudba a skutečnost (posthumně, 1990, vyšla část Impresionismus a exprese v hudbě), se zabýval mj. hudbou Leoše Janáčka, novější hudbou (včetně hudby populární), hudební (estetickou) výchovou a usiloval, bez výslovného opouštění od marxistických východisek, o uplatnění svých někdejších strukturalistických přístupů, využití nových možností nabízených hudební sémiotikou, teorií informace apod. Zemřel předčasně, upoután na lůžko roztroušenou sklerózou. Jeho bibliografii pořídil Miloš Jůzl, heslo v internetovém projektu www.musicologica.cz/slovnik napsal autor tohoto příspěvku.

Musicologist and Aesthetician in the Labyrinth of Politics and Ideology: Antonín Sychra

Die Studie beschäftigt sich mit der Persönlichkeit von Antonín Sychra (1918-1969). Sychra gehörte und gehört zu den bedeutenden und unvergesslichen Persönlichkeiten der tschechischen Musikwissenschaft und Ästhetik in der Mitte des 20. Jahrhunderts. Er war eine ausgesprochen symptomatische und symbolische Persönlichkeit für die gegebene Zeit und für die politische Situation sowie für die in den tschechischen gesellschafts- und kunstorientierten Wissenschaften ablaufenden Prozesse. Sychra schuf ein sehr umfangreiches und in vielerlei Hinsicht anregendes wissenschaftliches Werk, welches aber im Bewusstsein der breiteren sowie der fachlichen Öffentlichkeit in bedeutendem Maße von ideologischen Aspekten seiner Tätigkeit überlagert wird. Er gehörte nämlich zu den Persönlichkeiten, die in der tschechoslowakischen Kultur und Wissenschaft in der Zeit nach der kommunistischen Wende im Jahre 1948 das Regime und dessen Ideologie repräsentierten und dessen Kunstverständnis propagierten. Sychra hatte Musikwissenschaft und Ästhetik zuerst an der Masaryk-Universität in Brno und dann an der Karlsuniversität in Prag studiert. Zu seinen Lehrern hatte der renommierte Musikwissenschaftler Vladimír Helfert und der führende Ästhetiker Jan Mukařovský gehört. Er verteidigte seine Dissertation in Form einer statistisch orientierten Schrift mit dem Titel Musik und Wort im Volkslied. Nach der Wende im Jahre 1948 begann er eine engagierte publizistische Tätigkeit zu entfalten, in der sich seine revolutionäre Begeisterung sowie seine Ambitionen niederschlugen. Er wurde ein bedeutender Funktionär des Verbandes der tschechoslowakischen Komponisten und veröffentlichte Aufsätze und Referate in der Verbandszeitschrift Hudební rozhledy (Musikrundschau), in denen er die Tätigkeit dieser Organisation sowie die Richtung des Geschehens in der Kunst sowie in den Kunstwissenschaften darlegte. Seine Veröffentlichungen fasste er in den Publikationen Die parteiliche Musikkritik - ein Mitgestalter der neuen Musik. Die Einleitung in die Musikästhetik des sozialistischen Realismus (1951) und Über Musik von Morgen (1952) zusammen. Auch seine Karriere als Pädagoge und Wissenschaftler entwickelte sich in schnellen Schritten: Im Jahre 1951 wurde er zum Professoren ernannt (er war an dem Lehrstuhl für Musikwissenschaft und dann auch Ästhetik tätig). Als einer der ersten Mitarbeiter erwarb er den neu eingeführten höchsten Titel für Wissenschaftler, nämlich DrSc., und zwar mit seinem umfangreichen Werk Antonín Dvořák: Zur Ästhetik seines sinfonischen Schaffens (1959, auf deutsch erschien im Jahre 1972), dem auch die wissenschaftliche Richtung seiner musikwissenschaftlichen und ästhetischen Arbeit zu entnehmen ist. In einer weiteren Etappe seiner Tätigkeit stellte Sychra, der die Ergebnisse seiner Arbeit auch auf internationalen wissenschaftlichen Kongressen präsentierte, insbesondere die Publikationen Musik und Wort aus experimentaler Sicht (1962) und Musik mit den Augen der Wissenschaft gesehen (1965) vor. In einer Reihe von Studien, die in dem zusammenfassenden Werk Musik und Realität (postum, 1990, es erschien ein Teil Impressionismus und Expression in der Musik) herausgegeben werden sollten, beschäftigte er sich neben anderem mit der Musik von Leoš Janáček, mit der neueren Musik (einschließlich Pop-Musik), mit Musikerziehung (ästhetischer Erziehung) und war dabei bemüht, seine früheren strukturalistischen Ansätze hervorzuheben, ohne auf seine marxistischen Ausgangspunkte ausdrücklich zu verzichten. Er hatte auch vor, neue, mit der musikalischen Semiotik und Informationstheorie verbundene, Möglichkeiten zu nutzen. Er starb früh, durch Multiple-Sklerose ans Bett gefesselt. Seine Bibliographie verfasste Miloš Jůzl, ein ihn betreffendes Stichwort im Internetprojekt www.musicologica.cz/slovnik stammt von dem Autor dieses Beitrages.

Published: June 11, 2009  Show citation

ACS AIP APA ASA Harvard Chicago Chicago Notes IEEE ISO690 MLA NLM Turabian Vancouver
Poledňák, I. (2009). Muzikolog a estetik v labyrintu politiky a ideologie: Antonín Sychra. Musicologica Olomucensia10, Article 147-164. https://doi.org/10.5507/mo.2009.009
Download citation

Selected references

  1. Ivan Vojtěch, "In memoriam A. S.", Hudební rozhledy, 22 (1969), p. 645.
  2. Jaroslav Volek, "Antonín Sychra", Estetika, 6 (1969), p. 241-246.
  3. Jaroslav Jiránek, "Odešel významný představitel české moderní vědy - Antonín Sychra", Hudební věda, 7 (1970), No. 1, p. 4-6.
  4. Miloš Jůzl, "Profesor Antonín Sychra", Slovenská hudba (1970), No. 1, p. 29-31.
  5. Georg Knepler, "In Memoriam Antonín Sychra", Beiträge zur Musikwissenschaft, 12 (1970), p.133-134.
  6. Miloš Jůzl, "Moderní český muzikolog", Hudební rozhledy, 31 (1978), p. 375-378.
  7. Hudební věda I-II-III (eds. Vladimír Lébl and Ivan Poledňák, Prague, 1988).
  8. Český hudební slovník osob a institucí (www.musicologica.cz/slovnik).
  9. The New Grove Dictionary of Music and Musicians (ed. Stanley Sadie, London 1981).
  10. Die Musik in Geschichte und Gegenwart (ed. Friedrich Blume, Kassel-Basel 1949-1979.
  11. Malá encyklopedie hudby (Prague, 1983).
  12. Jiří Vysloužil, Hudební slovník pro každého (Vizovice, 1999).
  13. Jozef Kresánek, Slovenská ľudová pieseň zo stanoviska hudobného (Bratislava, 1951).
  14. Janu Mukařovskému k šedesátce (Prague, 1952).
  15. Miloš Jůzl, "Bibliografie prací profesora Antonína Sychry", in: Acta Universitatis Carolinae, Philosophica et Historica 2, Studia Aesthetica 3 (Prague, 1980), p. 132-152.
  16. Jaroslav Jiránek, Asafjevova teorie intonace, její geneze a význam (Prague, 1967).
  17. Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity F 9 (Brno, 1965).
  18. Jaromír Havlík, "Pražský manifest po šedesáti letech", Živá hudba, 15 (2008), p. 49-60.
  19. Vladimír Karbusický in "K technologii pamfletů o hudbě z let 1948-1952", Hudební věda, 6 (1969), p. 281-311.
  20. Miroslav K. Černý, "Ke kritikám 'Pražského manifestu', Od Adorna ke sborníku 'Musik und Politik'", Hudební věda, 10 (1973), p. 234-243 and p. 326-338.
  21. Antonín Dvořák: Zur Ästhetik seines sinphonischen Schaffens (Leipzig, 1973).
  22. Leoš Janáček a soudobá hudba (Prague: Knižnice Hudebních rozhledů, 1963).
  23. Acta Janáčkiana I. Operní dílo Leoše Janáčka, Proceedings from an international symposium (Brno: Moravské muzeum, 1968).
  24. Miloš Jůzl, "Perspektivy experimentálního výzkumu hudby", in: volume Hudební věda (1964), No. 1, p. 111-131.
  25. Miloš Jůzl, "O estetickém experimentu", in: Acta Universitatis Carolinae (Prague, 1966), p. 23-47.
  26. Miloš Jůzl, "K práci nad odkazem Antonína Sychry v oblasti experimentální muzikologie", Hudební věda, 9 (1972), No. 4, p. 366-368.
  27. Otakar Zich: Estetické vnímání hudby: Estetika hudby (Prague, 1981).
  28. Karel Sedláček, "Možnosti objektivního zkoumání emocionálního výrazu v mluvené řeči", in: Acta Universitatis Carolinae (Prague, 1973), p. 71-94.
  29. Miloš Jůzl, "Možnosti a smysl zkoumání objektivních parametrů emocionální exprese v řeči a v hudbě", in: Colloquia musicologica (Brno, 1978), p. 93-100.
  30. Miloš Jůzl, Kapitoly z empirické a experimentální estetiky (Prague, 1988).
  31. Antonín Sychra, Estetika Zdeňka Nejedlého (Prague, 1956).
  32. Antonín Sychra, "Vzťah estetiky a hudobnej vedy k príbuzným odborom", Slovenská hudba, 3 (1959), No. 2, p. 52-55.

This is an open access article distributed under the terms of the Creative Commons Attribution-ShareAlike 4.0 International License (CC BY-SA 4.0), which permits use, distribution, and reproduction in any medium, provided the original publication is properly cited. No use, distribution or reproduction is permitted which does not comply with these terms.