Musicologica Olomucensia vol. 9, (2007):211-220
KAM SE 7. TÓNEM?
Hudební teorie snažíc se o výklad původu tónových systémů jako odvozenin řady vyšších harmonických, tzv. alikvotních tónů, naráží vždy na problém 7. tónu řady. Bezradně jej buď obchází, nebo přímo ignoruje, jako kdyby neexistoval. Již Pythagoras vycházel pouze z prvních tří tónů řady. Aristoxenos zahrnul do svých úvah i pátý tón. Tato východiska byla závazná pro celé generace hudebních teoretiků. Leonard Euler se pokusil 7. tónem řady zdůvodnit zvukovou strukturu dominantního septakordu. Pochybnost této úvahy byla však zřejmá z rozporu mezi teoretickým předpokladem a sluchovou zkušeností. Paul Hindemith postavil ve 20. století svůj systém tonálních vztahů výhradně na základě prvních šesti tónů řady, hranici mezi 6. a 7. tónem se ani nepokusil překročit. Zdá se, že problém spočívá zejména v neidentifikovatelných intervalových vztazích mezi 6. a 7. tónem a mezi 7. a 8. tónem řady. Až 8. tónem řady začíná zóna opět identifikovatelných intervalů.
Je evidentní, že řada alikvotních tónů nám poskytuje přírodní model pro odvození čisté oktávy, kvinty, kvarty, velké a malé tercie, velké a malé sekundy Jako model pro odvození tritonu však selhává. Interval mezi 5. a 7. tónem řady je v rozporu se sluchovou zkušeností. Ukazuje se, že původ tritonu v hudbě je nutno hledat v tonálně harmonickém kontextu, nikoli přímo v samotné řadě.
Interval mezi 6. a 7. tónem řady se shodou okolností velmi blíží rozměru základního kroku javanského tónového systému slendro. Bylo by možné v této souvislosti uvažovat o akustickém modelu?
WHAT TO DO WITH THE SEVENTH TONE?
The music theory endeavouring for interpretation of the origin of tone systems as derivation of the harmonic series collides to the problem of the 7th tone of the series. The theory evades this tone or ignores it directly, as if it wouldn't exist. Already Pythagoras has deduced the tone system only from the first three tones of the series. Aristoxenos included in his consideration even the 5th tone. This starting point was binding for many generations of music theoreticians. Leonard Euler tried to substantiate the sound structure of the dominant seventh chord with the 7th harmonic tone. But the question of this consideration was evident from a contradiction of the theoretical hypothesis and the aural experience. Paul Hindemith built his system of tonal relations on the base of the first six tones of the harmonic series entirely. He didn't try to overcome the limit between the 6th and the 7th tone. It seems that the problem consists especially on unidentificated interval relations between the 6th and the 7th tone and between the 7th and the 8th tone of the harmonic series. The further zone of the identificated intervals begins newly after the 8th harmonic tone.
It is evident, that the harmonic series gives us the natural model for a derivation the perfect octave, perfect fifth and fourth, major and minor third and major and minor second. But it fails as a model to derivation the triton. Interval between the 5th and the 7th tone is in conflict with the aural experience. It seems that it is an urgent need to look for the origin of triton in the tonal harmonic context, not directly in the harmonic series.
Interval between the 6th and the 7th harmonic tone greatly approximates coincidentally to the measure of the basic step of the Java's tone system slendro. Would it be possible to consider about the acoustic model in this context?
Published: June 11, 2007 Show citation
Selected references
- Hindemith, Paul: Unterweisung im Tonsatz I., theoretischer Teil. B. Schotts Söhne, Mainz 1940.
- Hradecký, Emil: Úvod do studia tonální harmonie. Vyd. I., SHV, Praha 1960, vyd. II., Supraphon, Praha 1972.
- Hradecký, Emil: Paul Hindemith, svár teorie s praxí. Supraphon, Praha 1974.
- Hutter, Josef: Hudební myšlení. V. Tomsa, Praha 1943.
- Jelinek, Hans: Anleitung zur Zvölftonkomposition (český překlad Uvedení do dodekafonické skladby, přeložil Eduard Herzog, Supraphon, Praha-Bratislava 1967).
- Messiaen, Olivier: Technique de mon langage musical. Paris 1966.
- Syrový, Václav: Hudební akustika. AMU, Praha 2003.
- Špelda, Antonín: Hudební akustika. SPN, Praha 1979.
- Tichý, Vladimír: Modalita. In: Živá hudba VIII. SPN, Praha 1983.
This is an open access article distributed under the terms of the Creative Commons Attribution-ShareAlike 4.0 International License (CC BY-SA 4.0), which permits use, distribution, and reproduction in any medium, provided the original publication is properly cited. No use, distribution or reproduction is permitted which does not comply with these terms.