Musicologica Olomucensia vol. 9, (2007):51-62
PROBLÉM SÉMANTICKÉ INTERPRETACE RANÝCH DĚL ANTONÍNA DVOŘÁKA
Byl-li A. Dvořák dlouho pokládán za spontánního absolutního hudebníka, kterýžto obraz vytvořila vídeňská kritika v čele s E. Hanslickem, a nahrál-li tomu Dvořák sám četnými výroky, že vždy byl a zůstal prostým českým muzikantem, je otázka, zda jsme oprávněni interpretovat jeho skladby sémanticky - tedy s mimohudební obsahovou výpovědí. Tuto otázku se pokusil už před půl stoletím pozitivně zodpovědět a rozbory to doložit A. Sychra na materiálu zralých vrcholných symfonií a tuto odpověď potvrzují i mnohé nejnovější analýzy našich i zahraničních badatelů, které ukazují Dvořáka jako skladatele přemýšlivého a cílevědomého.
Analýza I.-V. symfonie a raných smyčcových kvartetů ukázala, že počínaje prvním smyčcovým kvartetem je oslabován typický sonátový tematický kontrast, a to a) proporčním nepoměrem hlavních a vedlejších tematických skupin, b) exponováním vedlejšího tématu (skupiny) v netonálních mediantních tóninách c) kontrapunktickým připojením prvků hlavního tématu hned při první expozici k tématu vedlejšímu. Tyto tři představují obecné tendence ve vývoji hudby "po Beethovenovi", a jsou tedy sémanticky konkrétně nepříliš významné. Jsou tu však i konkrétní opěrné body, jež je možno interpretovat sémanticky.
THE PROBLEM OF SEMANTIC INTERPRETATION OF THE EARLY WORKS BY ANTONÍN DVOŘÁK
For a long time, A. Dvořák used to be described as a spontaneous musician. That was the way the Viennese circles (primarily E. Hanslick) had seen him, and Dvořák himself supported this opinion by a number of statements where he described himself as a naive and provincial musician. Thus, there is a question, whether we may read his composition semantically - and talk about its non-musical content. This issue was raised half a century ago by A. Sychra. He analyzed the material of Dvořák's late symphonies and described Dvořák as a systematic, thoughtful and reflective composer. The analysis of the first five symphonies as well as that of the early string quartets had shown that since the first string quartet we may see to weaken the once typical sonata thematic contrast, mainly due to: a) the disproportion of the primary and secondary thematic structures; b) the exposition of the secondary theme in non-tonal mediant keys; c) the contrapuntal attachment of the main theme to the secondary theme directly in the first exposition. These three trends can be understood as basic determinations of the "after-Beethoven" musical development and are thus not very important from the semantic point of view. However, there are some particular structures, which can be understood as semantically interpretable - as the article describes.
Published: June 11, 2007 Show citation
Selected references
- Dvořák-Studien. Hrsg K. Döge u. P. Jost. Schott-Verlag, Mainz 1994.
- O. Šourek: Život a dílo A. Dvořáka IV. Praha 1957.
- M. K. Černý, Antonín Dvořáks Zweite Symphonie - Versuch einer Rekonstruktion der ursprünglichen Form und ihrer Auswertung - Ein Beitrag zur Behandlung der Sonatenform bei A. Dvořák. In: Musicologica II. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Faculta Philosophica. Philosophica-Aesthetica 14. Olomouc 1995, S. 35-50.
- J. Gabrielová, Rané tvůrčí období Antonína Dvořáka (Studie ke kompoziční problematice vybraných instrumentálních skladeb). Praha 1991.
This is an open access article distributed under the terms of the Creative Commons Attribution-ShareAlike 4.0 International License (CC BY-SA 4.0), which permits use, distribution, and reproduction in any medium, provided the original publication is properly cited. No use, distribution or reproduction is permitted which does not comply with these terms.