Musicologica Olomucensia vol. 8, (2006):81-106

Josef Ferdinand Norbert Seger ( 1716-1782) Osm toccat a fug pro varhany

Ladislav Němec

Studie se zabývá cyklem varhanních skladeb Josefa Segera, jehož jednotlivá vydání od doby vzniku tohoto díla prošla zajímavým vývojem. Cyklus Osmi toccat a fug byl vydán poprvé v Lipsku v roce 1793. Dále vyšel v několika hudebních edicích v 19. a hlavně ve druhé polovině 20. století, ve kterých se notové zápisy od sebe poněkud liší. Při redakci tohoto cyklu se postupovalo ve shodě se stávajícími dobovými názory, což nebylo vždy správné. Tento fakt se netýkal jen vydávání děl Josefa Segera, ale vůbec celkového přístupu ke staré hudbě 17. a 18. století. Hlavní příčinu lze sledovat jednak v samotném vývoji ediční praxe a s tím spojenými nedostatky, ale také ve skutečnosti, že pohled na historickou hudbu a její správné" uchopení prošel rovněž určitými vývojovými změnami. Není tím myšleno pouze estetické stanovisko badatelů 19. a 20. století, ale také hudebněvědné. S počátky výzkumu hudby 17. a 18. století u nás je totiž spojena až první polovina 20. století (např. Vladimír Helfert a Emilián Trolda).
Hlavní výzkum skladeb českých autorů 17. a 18. století začal u nás probíhat až po roce 1945, stejně jako tištění dalších edic. Ve vydáních varhanních skladeb docházelo u nás k nevhodnému přepisu těchto skladeb do tří notových osnov a případně ještě zásahům do samotného notového textu (např. edice Musica antiqua bohemica). To se týká také varhanního cyklu Osmi toccat a fug Josefa Segera. Nedostatkem těchto vydání se zde jeví stagnující výzkum historických varhan českými badateli, který např. v německých zemích proběhl daleko dříve než u nás.
Další podstatné změny v pojetí této hudby a jejích edicích se začaly u nás uplatňovat až od devadesátých let 20. století. Došlo u nás k rozvinutí zájmu o historické varhany (např. Jiří Sehnal, Zdeněk Culka, Zdeněk Fridrich, Petr Koukal), k dalšímu bádání v oblasti varhanní hudby u nás (např. J. Smolka, J. Sehnal) a také k navázání na zahraniční výzkumy v oblasti interpretace a vydávání staré hudby (např. vydavatelství Artthon).
Tato problematika je ve studii blíže rozpracována. Jsou zde také vyvozeny určité závěry, jako podnět k zamyšlení a dalšímu výzkumu.

JOSEF FERDINAND NORBERT SEGER (1716-1782). ACHT TOCCATEN UND FUGEN FÜR ORGEL

L´étude s´occupe du cycle des compositions pour orgue de Josef Seger dont les éditions particulières ont passé le développement intéressant depuis le moment de l´origine de cet œuvre. Le cycle Huit toccatas et fugues a été édité pour la première fois à Leipzig en 1793. Puis il a paru au 19e et surtout dans la deuxième moitié du 20e siècle en plusieurs éditions musicales dans lesquelles les écrits musicaux diffèrent l´un de l´autre. Dans la rédaction de ce cycle on a avancé en accord avec les idées de cette période ce que n´était pas toujours juste. Ce fait ne concernait pas que les éditions des œuvres de J. Seger mais en général l´approche complète à la musique ancienne du 17e et 18e siècle. La cause principale peut être suivie d´une part dans l´évolution même de la pratique éditive avec certaines fautes associées mais d´autre part aussi dans le fait que la vue de la musique ancienne et sa > prise a passé également certains changements évolutifs. Il ne s´agit pas que d´avis esthétique des musicologues du 19e et 20e siècle mais aussi du musicologique. On ne peut lier les débuts de la recherche de la musique du 17e et 18e siècle chez nous qu´avec la première moitié du 20e siècle (p.e. Vladimír Helfert et Emilián Trolda).
La recherche principale des œuvres des compositeurs tchèques du 17e et 18e siècle n´a commencé chez nous qu´après l´année 1945 ainsi que l´imprimé des autres éditions. Dans les éditions tchèques des compositions pour orgue on peut trouver les copies inconvenables de ces œuvres en portées de trois lignes et éventuellement encore avec les touches dans le texte musical même (p.e. édition Musica antiqua bohemica). Ceci concerne aussi le cycle Huit toccatas et fugues pour orgue de J. Seger. Comme le défaut de ces éditions se manifeste la recherche stagnée des orgues historiques faite par les musicologues tchèques qui p.e. en Allemagne s´est effectué beaucoup plus tôt que chez nous.
Autres changements essentiels dans l´interprétation de cette musique et ses éditions n´ont entré en jeu qu´à partir des années 90 du 20e siècle. On a commencé à développer chez nous l´intérêt pour les orgues historiques (p.e. Jiří Sehnal, Petr Koukal), les recherches suivantes dans le domaine de la musique tchèque pour orgue (p.e. J. Smolka, J. Sehnal) et aussi le renouement des recherches étrangères dans le domaine de l´interprétation et l´édition de la musique ancienne (p.e. l´édition Artthon). Cette problématique est plus développée dans cette étude. On y trouve aussi certaines conclusions comme l´impulsion à penser et à la recherche suivante.

Published: June 11, 2006  Show citation

ACS AIP APA ASA Harvard Chicago Chicago Notes IEEE ISO690 MLA NLM Turabian Vancouver
Němec, L. (2006). Josef Ferdinand Norbert Seger ( 1716-1782) Osm toccat a fug pro varhany. Musicologica Olomucensia8, Article 81-106. https://doi.org/10.5507/mo.2006.007
Download citation

Selected references

  1. Berkovec, Jiří: Josef Ferdinand Norbert Seeger a jeho škola. In: Hudební věda 1995, Nr. 3, S. 285-298.
  2. Bělský, Vratislav: Ještě k edici Musica antiqua bohemica. In: Hudební rozhledy 1962, č. 22 , S. 975.
  3. Branberger, Jan: Dějiny světové hudby. Sfinx Bohumil Janda, Praha 1939.
  4. Burney, Charles: Hudební cestopis 18. věku. SHV, Praha 1966.
  5. Černušák, Gracian a kol.: Dějiny evropské hudby. Panton, Praha 1974.
  6. Čenušák , Gracian: Dějepis hudby I. Karel Vačlena, Brno 1923.
  7. Černý, Miroslav, K.: Kapitoly z metodologie hudební vědy. UP, Praha 1998.
  8. Hnilička, Alois: Portréty starých českých mistrů hudebních. František Borový, Praha 1922.
  9. Holub, Bohumil: Postup při vyučování hře na varhany. Brno cca 1920.
  10. Hůla, Zdeněk: Nauka o kontrapunktu 2, Instrumentální polyfonie. SHV, Praha 1965.
  11. Kamper, Otakar: Fr. X Brixi. M. Urbánek, Praha 1926.
  12. K.Jinda, Ferdinand: Orgánová interpretácia, Opus, Bratislava 1983.
  13. K.Jinda, Ferdinand: Organ v kultúre dvoch tisícročí, Hudobné centrum, Bratislava 2000.
  14. Lébl, Vladimir, Poledňák, Ivan a kol.: Hudební věda I. a III. SPN, Praha 1988.
  15. Němeček, Jan: Nástin české hudby XVIII. století. SNKLHU, Praha 1955.
  16. Pilková, Zdeňka : Hudba v českých dějinách . 2. Ausgabe. Supraphon, Praha 1989, S. 217-293.
  17. Pohanka, Jaroslav: Dějiny české hudby v příkladech. SNKLHU, Praha 1958.
  18. Racek, Jan: Česká hudba. SNKLHU, Praha 1958.
  19. Sehnal, Jiří: Varhanici a varhanní hra na Moravě v 17. a 18. století. ln: Hudební věda, 1982, Nr. I, S. 21-48.
  20. Smolka, Jaroslav: Problém autorství českých varhanních skladeb 18. století v Pitschově Museum
  21. fiir Orgelspielers. In: Hudební věda 1977, Nr. 3, S. 242-257.
  22. Smolka, Jaroslav: Fuga v české hudbě. Panton, Praha 1987.
  23. Smolka, Jaroslav a kol.: Dějiny hudby. Togga, Praha 2001.
  24. Srb-Debrnov, Josef: Dějiny hudby. Matice česká, Praha 1891.
  25. Stecker, Karel: Všeobecný dějepis hudby. Oldřich Pazdírek, Mladá Boleslav 1903.
  26. Skuherský, František Zdeněk: Nauka o hudební komposici. Teil III. - O imitaci. - O kánonu. - O fuze I. F. A. Urbánek, Praha 1883.
  27. Šafařík, Jiří: Dějiny hudby. Teil I. Votobia, Praha 2002.
  28. Šlechta, Milan: Dějiny varhan a varhanní hudby v Evropě. I. Ausgabe, 1967, 2. Ausgabe 1973, 2. iiberarbeitete Ausgabe. SPN, Praha 1985.
  29. Trolda, Emilián: Hra varhanní před 100 roky . .,Sto let Pitschova Orgelmuseum". In: Cyril 1935, Nr. 5-6, S. 65-67 und Nr. 7-8, S. 79-81.
  30. Vanický, Jaroslav: K Segerovu výročí. In: Hudební rozhledy 1957, Nr. 10, S. 303.
  31. Volek, Tomislav: Musica antiqua bohemica - Úspěchy i nezdary. In: Hudebni rozhledy 1962, Nr. 17, S. 736-737.
  32. Volek, Tomislav: Hudebni klasicismus. In: Československá vlastivěda . Teil 9. Horizont, Praha 1971, S. 107-149.

This is an open access article distributed under the terms of the Creative Commons Attribution-ShareAlike 4.0 International License (CC BY-SA 4.0), which permits use, distribution, and reproduction in any medium, provided the original publication is properly cited. No use, distribution or reproduction is permitted which does not comply with these terms.