Musicologica Olomucensia vol. 7, (2005):99-106
Thus Composed the Philosopher: On the Occasion of the 160th Anniversary of the Birth of Friedrich Nietzsche
Friedrich Nietzsche se vyjadřoval takřka ve všech svých filozofických dílech o umění, hlavně o hudbě. Dříve než byl filozofem, byl skladatelem mnohých vokalních a instrumentalních opusů (více než 70) a to už před osudovým setkáním s Richardem Wagnerem. Po bombardování Výmaru během druhé světové války se zachovalo jen 40 jeho skladeb, mnohé jen ve fragmentární podobě nebo bez určení instrumentace. Nietzsche se učil hrát na klavír jako devítiletý chlapec a vypracoval se na zručného pianistu a improvizátora; seriózní skladatelskou přípravou však neprošel a jeho kompozice se vyznačují mj. i chybnými akordickými spoji. Nietzsche komponoval v aforistických krátkých formách, většinou jsou to variace. Skladatelské vzory nalézal v Schumannovi, Wagnerovi a Beethovenovi - vysoce si jich cenil jako vzorů dionýzského umění. Rozsáhlé a ambiciózní fantazie, rapsodický Hymnus na přátelství a dramaticky vzrušená kompozice Ermanarich připomínají vyrazově Beethovena a Lisztovy transkripce. Mezi nejlepší díla řadím 17 písní lyrického, schubertovskeho rázu, a romantické, poeticko-melancholické klavírní kusy jako Při svitu měsíce na pustě, No tak se zasměj, a pro klavír na čtyři ruce Monodii pro dva - Chvála soucitu.
Friedrich Nietzsches philosophische Werke sind voll der Bemerkungen und Betrachtungen zur Kunst, insbesondere zur Musik. Mann konnte versucht sein, Nietzsches Interesse für die Musik aus der für ihn so schicksalhaften Begegnung mit Richard Wagner herzuleiten. Dem widerspricht aber ein umfangreicher musikalischer Nachlass, mehr als 70 vokal und instrumental Werke, der zur Hauptsache vor der Wagnerbekannschaft stammt. Nur 40 Werke überlebten den zweiten Weltkrieg; viele sind Fragmente, oder Kompositionen ohne klare Instrumentation. Nietzsche erhielt als Knabe von neun Jahren Klavierunterricht und wurde ein guter Klavierspieler und Improvisator, aber die Grundlagen des Komponierens wurde ihm nicht gegeben hatten; seinen musikalischen Arbeiten haftet immer etwas Laienhaftes an. Nietzsche entwickelte eine kurze aphoristische Forme von Variationen. Schumann, Wagner, Beethoven bedeuteten ihm das Höchste in der Musik. Die umfangreichste Fantasien mit der Charakteristik von Rapsodien, wie Hymnus an die Freundschaff oder dramatische Ermanarich erinnern uns an Beethoven und an Lisztische Transkriptionen. Gelingen ist ihm im Bereich der lyrischen Schubertischen Lieder mit Klavier (17) und der poetischen, melancholischen, romantischen Klavierstücken wie Im Mondschein auf der Puszta, So lach doch mal und Monodie und vierhändigen Monodie à deux (Lob der Barmherzigkeit).
Published: June 11, 2005 Show citation
This is an open access article distributed under the terms of the Creative Commons Attribution-ShareAlike 4.0 International License (CC BY-SA 4.0), which permits use, distribution, and reproduction in any medium, provided the original publication is properly cited. No use, distribution or reproduction is permitted which does not comply with these terms.